Přeskočit na obsah

Messier 105

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 105
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typeliptická galaxie, HI (21cm) source a low-ionization nuclear emission-line region
TřídaE1[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu24. března 1781
Rektascenze10h 47m 49,6s[1]
Deklinace12°34′54″[1]
SouhvězdíLev (lat. Leo)
Zdánlivá magnituda (V)9,76[2][3], 10,56[3], 9,12[3], 8,18[3], 7,168[4], 6,489[4], 6,27[4], 12,322[5], 10,514[5], 9,647[5], 9,574[5] a 8,897[5]
Úhlová velikost5,4′x4,8′[1]
Vzdálenost36 600 000 ly
Plošná jasnost13,1[6]
Poziční úhel71[6]
Rudý posuv0,002 922
Kupa galaxiíSkupina galaxií M 96[7]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 105
New General CatalogueNGC 3379
Uppsala General CatalogueUGC 5902
Principal Galaxies CataloguePGC 32256
Jiná označeníM105, NGC 3379, UGC 5902, PGC 32256[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 105 (také M105 nebo NGC 3379) je eliptická galaxie v souhvězdí Lva. Objevil ji Pierre Méchain 24. března 1781.[7] Od Země je vzdálená okolo 36,6 milionů světelných let[8] a patří do Skupiny galaxií M 96,[7] která leží přímo uprostřed souhvězdí Lva.

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 105 v souhvězdí Lva

M105 a její blízké galaxie leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd, takže k jejímu nalezení je potřeba v polovině spojnice hvězd Regulus (α Leo) a Chertan (θ Leo) najít hvězdu 6. magnitudy 52 Leonis a od ní se posunout 1,5° jižním směrem. Galaxie je na hranici viditelnosti triedrem 10x50, takže k jejímu spatření je většinou zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 80 mm, který ji ukáže jako světlou skvrnku. V dalekohledu o průměru 140 mm jsou spolu s ní vidět i další dvě sousední galaxie NGC 3384 a NGC 3389, které dohromady tvoří pravoúhlý trojúhelník, v jehož vrcholu s pravým úhlem leží NGC 3384. Jádro M105 je velmi jasné a obklopuje ho halo, které směrem k okraji slábne a splývá s okolím.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem. Přesto je tedy viditelná ze všech obydlených oblastí Země.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Blízko M105 je možné najít dvě výše zmíněné galaxie: 7′ severovýchodně je to NGC 3384 a 7′ jihovýchodně od ní trochu slabší NGC 3389. 50′ jižně od M105 pak leží další jasná galaxie M96 a 40′ západně od ní M95.[11]

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

M105 objevil Pierre Méchain 24. března 1781,[7] tři dny po jím objevených galaxiích M95 a M96.[12] M105 nepřidal do Messierova katalogu Charles Messier, ale dodatečně až v roce 1947 Helen Sawyerová Hoggová spolu s objekty Messier 106 a Messier 107.[7] Hoggová tak učinila na základě Méchainova dopisu, ve kterém tyto svoje objevy popisuje.[7] Heinrich Louis d'Arrest zkoumal M105 pomocí dalekohledu o průměru 280 mm a poznamenal, že její jádro je velmi výrazné a podobá se hvězdě desáté magnitudy.[9]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Jádro galaxie M105 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu

M105 je po M96 druhou nejjasnější galaxií ve Skupině galaxií M 96 a zároveň nejjasnější eliptickou galaxií v této skupině. Její vzdálenost od Země se odhaduje na 36,6 milionů světelných let.[8] Je dokonalým příkladem eliptické galaxie, protože má velice sourodé složení a také svítivost. V jejím jádru se nachází obří černá díra o hmotnosti mezi 1,4×108 a 2×108 hmotností Slunce.[13]

Skupina galaxií M 96

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Skupina galaxií M 96.

M105 patří do Skupiny galaxií M 96, což je skupina galaxií v souhvězdí Lva, do které patří také sousední galaxie M95 a M96.[14][15][16][17] Východním směrem velmi blízko M105 jsou vidět dvě galaxie, NGC 3384 a NGC 3389. Eliptická galaxie NGC 3384 je také členem Skupiny galaxií M 96, ale spirální galaxie NGC 3389 pravděpodobně leží v mnohem větší vzdálenosti, což napovídá i její velká radiální rychlost o hodnotě 1 138 km/s, která se výrazně liší od radiální rychlosti 752 km/s v případě M105.[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M105 (astronomia) na italské Wikipedii a Messier 105 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Messier 105. Dostupné online. [cit. 2018-03-16].
  3. ↑ a b c d BVRI surface photometry of isolated galaxy triplets. In: The Astronomical Journal. 2011. DOI 10.1088/0004-6256/141/3/74.
  4. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  6. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 3379 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-03-16]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  9. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. ↑ Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5. 
  13. ↑ SHAPIRO, Kristen L.; CAPPELLARI, Michele; DE ZEEUW, Tim, et al. The black hole in NGC 3379: a comparison of gas and stellar dynamical mass measurements with HST and integral-field data. S. 559–579. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Srpen 2006 [cit. 2018-03-16]. Roč. 370, čís. 2, s. 559–579. Dostupné online. arXiv astro-ph/0605479. DOI 10.1111/j.1365-2966.2006.10537.x. Bibcode 2006MNRAS.370..559S. (anglicky) 
  14. ↑ TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  15. ↑ FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. S. 211–233. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2018-03-16]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode 1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  16. ↑ GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2018-03-16]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  17. ↑ GIURICIN, Giuliano; MARINONI, Christian; CERIANI, Lorenzo, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. S. 178–194. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2018-03-16]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001140. DOI 10.1086/317070. Bibcode 2000ApJ...543..178G. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy

[editovat | editovat zdroj]
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 105 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Messier_105&oldid=22199965“